13. říjen 1781 – toleranční patent Josefa II.

Bělohorský vítěz Ferdinand II. (1620) neváhal svým neústavním zásahům do správy českých zemí dát podobu zákona. Vydal (pro Čechy 1627, pro Moravu 1628) tak zvané Obnovené zřízení zemské, jímž povýšil svoji panovnickou moc na absolutní. Ten panovnický výnos byl zaměřen na víru obyvatel. Na nějaké husitství či českobratrství zapomeňte, v této zemi se povoluje jen jedna víra! - Pokud jste šlechtici či měšťany a nelíbí se vám to, máte možnost opustit tuto zemi, ovšemže bez majetku! Vám ostatním nezbývá, než se k té jedině povolené víře se vrátit!

Důsledky toho vladařského výnosu jsou známé: část šlechtického stavu ten diktát akceptovala, změnila víru a podřídila se novým poměrům. Ta druhá početná v přesvědčení, že víru nelze na povel měnit, jako oblečení nastoupila cestu do neznámého exilu doslova s holýma rukama. - Nevolnický stav obyvatel ovšem možnost volby neměl. - Avšak ještě v časech krále Jiřího z Poděbrad (uvádí se datum 1457) vznikla na české půdě společnost později známá jako „Unitas fratrum“ (Jednota bratrská); na rozdíl od husitů programově „lid bez meče“, přísně soustředěná na příklad trpícího Krista a na Písmo. Její vůdcové Řehoř Krajčí, Lukáš Pražský, Jan Augusta, Jan Blahoslav, Jan Amos Komenský a další vedli společenství po samé hraně legality; poslední jmenovaný biskup už musel do exilu.